V 70. letech navíc došlo k souběžnému poklesu výkonu. V současnosti sice sledujeme, že ekonomiky eurozóny a Japonska upadají do recese, ale spojitost s růstem ceny ropy je velmi omezená. Dramatické dopady nesledujeme a to i přesto, že v současnosti dosahují reálné ceny ropy (tj. očištěné od změn cenového hladiny) historicky nejvyšších hodnot.
Odlišné jsou také příčiny. V 70. letech byla hlavní příčina prudkého růstu ceny spojena s omezením nabídky ropy. V současnosti je příčina růstu cen ropy primárně na straně poptávky a to zejména poptávky ve vznikajících (emerging) ekonomikách. Spotřeba ropy ve světovém hospodářství (zejména v Číně) rostla více než těžební a zpracovatelské kapacity, takže došlo k vyčerpání volných kapacit. Důsledkem je právě růst ceny. Dalším rozdílem je i skutečnost, že růst cen byl (v posledním období) relativně pozvolný proti skokovému vývoji v 70. letech.
Otázkou, na kterou se snaží odpověď tento příspěvek, je ovšem spíše prognóza dalšího dlouhodobého vývoje – tj. prognóza dlouhodobých dopadů vysokých cen ropy na světové hospodářství resp. jednotlivé ekonomiky. Domnívám se, že odpověď na tyto otázky bychom měli hledat v minulosti a uvažovat nad tím, jaké změny ve fungování ekonomik vyvolaly vysoké ceny ropy v době následující po ropné krizi v 70. letech. Dle mého názoru světové hospodářství zareagovalo zcela učebnicově – respektive reakce byla zcela v souladu očekáváními ekonomů. Tuto reakci můžeme rozčlenit na dopady na nabídku a na poptávku.
Vysoké ceny ropy v 70. letech se v delším časovém období odrazily na růstu nabídky na ropném trhu. Pokud je cena ropy nízká pak jsou schopni ji produkovat se ziskem jen některé tržní subjekty, které ji těží s velmi nízkými náklady – například Saudská Arábie (velmi nízké náklady na těžbu má ovšem i například Irák 1-3 dolary na barel – The Economist, 16.8.2008). Obecně – pokud trhy volně fungují, tak vyšší zisky přitahují do odvětví další producenty. Světové hospodářství se zachovalo přesně dle těchto předpokladů a vyšší ceny ropy vedly k růstu nabídky – například k těžbě v Severním moři. Souběžně na růst nabídky působí i technologický pokrok, který trvale snižuje náklady na těžbu a zpracování ropy, což opět snižuje výslednou cenu.
Vysoká cena ropy se ovšem souběžně projevila i na straně poptávky. Elementárním předpokladem fungování trhů je, že dražší zboží se nakupuje méně. Významným aspektem je ovšem tzv. elasticita poptávky. Elasticita říká jak se změní poptávané množství pokud dojde ke změně ceny. V krátkém období je jistě velmi obtížné omezit poptávku po ropě, protože tržní subjekty jsou na ní závislé. Proto také nedojde k okamžitému poklesu poptávaného množství. V delším časovém období se však tržní síly již plně projevují. Důsledkem zmiňovaných ropných šoků byl trvalý a významný pokles závislosti ekonomik na ropě. Tuto závislost můžeme měřit tak, že se ptáme kolik ropy je potřeba na vyprodukování jednoho procenta (či dolaru) HDP.
Podobně i další vyspělé země potřebují v současnosti jen poloviny ropy na vytvoření dolaru HDP, než jak tomu bylo v polovině 70. let (The Economist, 27. 8. 2005). A v důsledku se snížil i podíl ropy na komoditních dovozech do zemí OECD. Pokles závislosti na ropě je jedním z dalších důvodů, proč se současné vysoké ceny ropy neprojevují ve světovém hospodářství stejnou intenzitou, jako tomu bylo v 70. letech.
Třetím aspektem, kterým se projevují vysoké ceny ropy v dlouhém období, je hledání alternativ. Pokud je cena ropy na nízké úrovni, pak neexistoval ani tlak na hledání alternativních zdrojů energie, protože alternativní zdroje nemohly cenou konkurovat. Pokud je však cena ropy vysoká, potom se alternativní zdroje stávají pro spotřebitele atraktivnější. Tento trend jsme opět mohli od poslední ropné krize sledovat.
Co můžeme na základě výše uvedeného očekávat v současnosti? Dle mého názoru je velmi reálné, že podobný vývoj se bude opakovat i dnes. Domnívám se, že vysoké ceny ropy se opět projeví na růstu nabídky z oblastí, které jsou při nižších cenách neschopné konkurovat a vytvářet pro těžaře zisk. Můžeme tedy například očekávat, že se na trhu s ropou bude více objevovat produkce z kanadských ropných písků, kde je těžba velmi nákladná. Otázkou je proč se vyšší ceny a vyšší poptávka již neprojevily na současné nabídce. Odpověď je nutno hledat zejména v nízkých investicích z předchozího období, kdy ceny byly nízké. Vybudování nových těžařských a zpracovatelských kapacit je pochopitelně záležitostí řady let.
Vysoké ceny ropy se budou projevovat i na poptávce. Tržní subjekty budou spotřebovávat méně – bude tlak na úspory a další zvyšování efektivity. Tyto dopady však budeme moci opět (a pochopitelně) sledovat až v delším časovém období protože není možné přeorientovat podniky i ekonomiky ze dne na den. I když tento trend již nepochybně započal. Ve Spojených státech například poklesl meziročně (od června 2007 do července 2008) počet ujetých mil za měsíc na všech typech silnic o 12,2 miliardy tj. o 4,7 % (U.S. Department of Transportation, 2008). Je tedy velmi reálné, že závislost ekonomik na ropě se bude trvale dále snižovat. Jedinou překážkou mohou být vlády a to v případě, že budou do trhu s ropou zasahovat. Ve vyspělých zemích tento vývoj (na rozdíl od 70. let) zatím nesledujeme. Některé rozvojové země (například Čína nebo Indie) ovšem ceny ropných produktů stále velmi významně dotují. Tržní subjekty si v důsledku neuvědomují skutečnou vzácnost ropy a spotřebovávají jí více, než pokud by byla cena tržní. Vlády tyto kroky dělají s cílem chránit sociálně slabé občany; nicméně z dotovaných cen těží zejména bohatí, kteří ropné produkty obecně více spotřebovávají. Negativum v podobě pokřivení tržní signálů, které by jinak vedly k omezení spotřeby, dle mého názoru výrazně převažuje nad pozitivy těchto kroků a vlády by měly poskytovat prostředky přímo chudým vrstvám, pokud jim chtějí pomoci.
Vysoké ceny ropy se pochopitelně budou projevovat i ve třetí oblasti – v hledání alternativ. Tento trend můžeme již opět velmi dobře sledovat – hybridní auta, solární panely, diskuse nad opětovným užíváním jaderné energie a podobně. Vedlejší efekt, který můžeme dále očekávat je, že vyšší poptávka po nových technologiích a jejich rozšiřování povede ke směřování dalších prostředků do těchto oblastí, a tím i k jejich zlevňování.
Nutno podotknout, že autor tohoto příspěvku je ekonom. V žádném případě bych nechtěl bagatelizovat politická rizika, která se ve světovém hospodářství vyskytují ve spojitosti s Iránem, Ruskem, Irákem, Gruzií, Tureckem či Venezuelou. Jako ekonom si je ani netroufám hodnotit. Dovolil bych si snad jen poznámku, že jsme sice závislí na problematických regionech, nicméně tato závislost je oboustranná a pokud by došlo k přerušení dodávek, tak ekonomiky exportérů zcela zkolabují. Nerad bych byl obviněn, že se na situaci dívám skrz růžové brýle – tato politická rizika si plně uvědomuji. Příspěvkem jsem chtěl pouze poukázat na to, že pokud je tržním silám ponechán prostor, tak směřují k rovnováze. Příkladem je právě zmiňovaná reakce světového hospodářství na ropné krize v 70. letech. Pokud vysoké ceny ropy přetrvají, tak můžeme očekávat velmi podobný vývoj. Světová ekonomika je zjevně v současnosti silná a s vysokými cenami ropy se zatím vypořádala bez výraznějších problémů – rozhodně se neopakují dramatické dopady ze 70. let. Dlouhodobé změny můžeme opět očekávat v souladu s tržními principy – tj. v podobě růstu nabídky, poklesu poptávky a rostoucího užívání alternativních zdrojů energie. Z mého pohledu nevidím v současném světovém hospodářství nic, co by ospravedlňovalo katastrofické scénáře. Chtěl bych připomenout, že katastrofické scénáře o brzkém kolapsu trhu s ropou existují od druhé poloviny 19. století a zatím se (stejně tak jako na žádném jiném trhu) nikdy nenaplnily. Jedinou vážnou hrozbu vnímám v počínání vlád. Pokud by vlády (z politických důvodů) intenzivně zasahovaly do fungování trhů, tak by křivily tržní signály a došlo by k oddálení (nevyhnutelné) adaptace na změněnou situaci na ropném trhu.
autor: Libor Žídek Ekonomicko-správní fakulta Masarykovy UniverzityNa pridávanie komentárov musíte byť registrovaným členom a musíte byť prihlásený.
